den
Ahoooj všichni,
zdravíme všechny příznivce našeho lyžařského deníčku! Jestli vám chyběly naše každoroční historky, pohodlně se usaďte a začněte číst.
Pondělní ráno – pan řidič Jenda Veverka, zelený šíp, řízek v batůžku = začátek lyžařského výcviku. Náš den odstartoval skvěle, cesta rychle ubíhala, řízky mizely a na benzínce se penízky jen kutálely. Než jsme se nadáli, hotel Labyrint již jiskřil v našich očích. Velmi rychle jsme vybalili kufry a vyrazili na sjezdovku. Cesta byla trnitá, ale všichni ji zvládli. Ovšem problém začal při obouvání lyžáků. Někteří s láskou vzpomínali na své tatínky, kteří lyžáky umí obout lépe než samotné děti. Lyžáky, lyže, hůlky a najednou z nás byli lyžaři. A to i z těch, kteří stáli na lyžích poprvé. Výcvik probíhal standardně – lyžařští mazáci sjížděli velký kopec, polomazáci trénovali své předem získané dovednosti a snažili se je rozšířit a benjamínci – no, ti také trénovali. Rozjezdy, dojezdy, pády, usmát se na pana vlekaře, aby mi zítra pomohl – a tak, prostě klasika.
Po výcviku následovala odpolední pohodinda, aneb rychle sníst všechny cukrovinky z domu a poté večeře. Dnes nás přivítali kuřecím steakem s hranolky a tatarkou. Skvělá večeře, všichni si nadlábli bříška a byli velmi spokojení s místní kuchyní. Ta je, jak víte z předchozích let, boží.
Večer se nesl v duchu „zákazů“. To je velmi oblíbený večer (zejména pro učitele). Zjistili jsme, co můžeme a co naopak ne. Momentálně se snažíme všechny informace uplatnit v praxi, ale nějak to hapruje. Uvidíme, co nám přinese další hodina. Já pevně věřím, že spánek a klid.
Tak se mějte, zítra se uvidíme!
den
Milý deníčku a milí čtenáři,
tak se zase ozýváme z našeho lyžařského pobytu. Jestli jste zvědaví, věnujte nám pár minut čtení.
Ráno bylo jak malované, a víte proč? Protože všichni v noci spinkali jak Budulínci. Jen teda – někteří Budulínci si nastavili budíček již na pátou hodinu ranní. A pokud se ptáte, jaký k tomu měli důvod? No, tak na ten jsme také nepřišli. Prostě asi mají rádi přísloví – ranní ptáče, dál doskáče.
Společně jsme doskákali na snídani, která byla tradičně formou rautu. Paní kuchařka dnešní raut obohatila o párečky s hořčicí a kečupem, které měly největší úspěch. Po posilnění se všichni lyžaři oblékli a vydali na svah. Cesta – pohoda. Pár ztracených rukavic. Nic, co by nás po těch letech překvapilo. Co nás však hodně překvapilo byly skipasy. Chápete, že jsme přišli na svah a všichni měli svůj skipas? To se nám ještě nestalo. Pokud to tak zůstane po celý týden, zřejmě zkontaktujeme (a poprosíme) paní ředitelku o speciální cenu třídy.
Výuka probíhala klasicky – 3 družstva a výuka dle svých lyžařských dovedností. Co bych ráda speciálně pochválila, bylo naše benjamínkovské družstvo, které se dnes ocitlo na velkém svahu. Naši borci! Po výuce nám vyhládlo a perfektně nám bodnul kuřecí vývar s kapáním a variace řízků s bramborem. Krátký polední klid a znovu – podvlékačky, oteplovačky, bunda, helma, ztratit dvě rukavice, ztratit jednu hůlku a nemoct najít dvoje lyže. Pohoda a ok, lyžujeme i odpoledne. Počasí nám fakt přálo.
Navečer někteří odpočívali, jiní vymýšleli večerní program a pár dětí objevovalo hotel. Dle mého názoru, nachodili kilometry jen po chodbě. Ale proti gustu. Jestli nezlobíš – choď tam a zpět klidně celý večer. Povoluje se. Večeře byla výběrová ze dvou jídel. Vedly špagety se sýrem. Po večeři nás zabavilo 1. družstvo hrou – Dvě pravdy a jedna lež. Bylo to skvělé, všichni se vážně zasmáli. Uvidíme, jak si zítra obstojí druhé družstvo.
A to je závěr dnešního dne. Nechme se překvapit, co nás čeká zítra – aneb blíží se „kritický den“.
Dobrou noc!
Dnešní perlička: ,,Heeeeej, cožeeeeeee? Jak, že jsi jedináček? Vždyť mě seznamovals s tvojí ségrou.“ ,,Coooo? Prosím tě, to nebyla ségra, to byla moja mamka.“
den
Milý deníčku,
dnes bychom chtěli zaznamenat náš lyžařský den, který se nesl v duchu spousty změn. Ráno, byl tradičně vyhlášen „kritický den“, protože středa = odpočinek. A tak nějak se všichni na tento den předem psychicky i fyzicky připravili.
Ráno jsme se probudili před půl osmou, rychlá skincare (tzn. hezký make-up, jelikož v kukle musíš být okouzlující) a hurá na snídani. Snídaně formou rautu, aneb každý si dal, na co měl chuť. Po snídani následoval krátký meeting, co nás dnes čeká – všichni lyžujeme ve 3 družstvech, nadále teplý obídek, po obídku dlouhý polední odpočinek, krátká procházka a večerní lyžování. Prostě den, na který se všichni těšili a byli namotivovaní. A znáte to, když se na něco moooc těšíte, tak se to umí i po….štvat.:)
Po příchodu na sjezdovku jsme se dozvěděli, že je dnes zavřeno bistro z důvodu nemoci (ach, ty horké čokoládky…), zrušeno večerní lyžování (týdenní – životní zklamání) a byla vydána výstraha před krásným počasím. Abyste se nedivili – my všichni dáváme krásnému počasí velký LIKE, ale sjezdovky a kopce dávají ještě větší DISLIKE. Z těchto důvodů bylo jednohlasně rozhodnuto (klidně čtěte: „učitelé rozhodli“), že je třeba kompletně překopat náš dnešní „kritický den“. A najednou se z minuty na minutu stalo z „kritického dne“ „nekritický“ – aneb, lyžuj dokud můžeš. Měli jste vidět ty nadšené výrazy! Hurá, všechno se změnilo! To je faaaakt božíííííí. Jsme tak rádi! Raději konec ironie.
Oběd nám trošku vynahradil skleslou náladu skrz večerní lyžování a informace, že bude delší polední klid i dodal chybějící energii. Na svah půjdeme místo 13:45 „až“ 14:00 a to je přece skvělé. Bylo hezké, jak se všichni radovali a nikdo se nad touto informací nepozastavil.:)
Odpoledne jsme si ovšem velmi užili. Sluníčko svítilo a sjezdovka téměř prázdná. Všichni lyžovali na velkém svahu a třetí družstvo drandilo velký kopec jako nic. A tady je čas na okénko pochval: 1. Všichni jsou opravdu zapálení lyžaři a lyžují do poslední minuty, než se vypne vlek. 2. Bez rozdílu si umí vypomoct – lyžaři z prvního i třetího družstva. 3. Obří pochvala pro Sofi Flíčkovou a Štěpu Opluštila, kteří bez zaváhání pomohli malé holčičce při problémech s pomou.
Odpolední klid bych nazvala jako odpolední jekot, ale přežili jsme to. Na večeři nás čekala uzená pečeně s brkaší a variací salátů. Po večeři se posilnění lyžaři přesunuli do společenské místnosti, kde proběhl zábavný večer. Druhé družstvo si připravilo hru – Prasátko kvíkni. Druhému družstvu tímto děkujeme, zasmáli jsme se dosyta.
Nyní máme přípravu na večerku a přichází neustále dotazy, jestli bude večerka prodloužená za správné, lyžařské chování. No, to se milí lyžaři, uvidí.
Tak zítra, ahooooj!
den
Milý deníčku a naši milí čtenáři,
máme za sebou 4. den, tentokrát již opravdu „kritický“. Ráno jsme se probudili do krásného sluníčkového dne a ihned jsme věděli, že dnešní den je „náš“ a opravdu si jej užijeme. Ranní vstávání však nabírá na obrátkách a každý den se posunuje. V úterý – vstávačka v 5.00, ve středu vstáváníčko v 6.00 a čtvrtek? Někteří spinkali až do 7.40. Dnešní den se již nehraje ani na hezký make-up do kukle. Až takhle jsme se za pár dní posunuli.
Snídaně rautová – dnes opět vedly párečky s rozpečeným pečivem, ale holky holdovaly i křupínkám s mlékem. Všichni nahodili vycházkový outfit a vyrazili jsme na dopolední procházku. Někteří byli zaskočeni, jak moc jsme šli v horách do kopce. Kdo by to byl řek, že na horách se chodí do kopce, že…Nicméně sluníčko nás stále táhlo a ušli jsme krásných 7,3 km. Cestou nás mile překvapila místní vyhlídka, která sloužila k instagramovým fotkám a vodní nádrž Horní Bečva, jež lákala některé borce k otužování. To bylo samozřejmě zakázáno – neměli jsme s sebou ručníky, jinak by uuuurčitě bylo povoleno. Sedmáky také zaujaly i ovečky – jednohlasně na ně pokřikovali: ,,Mééé, mééééé…“ ano, opravdu mluvím o ovečkách. Znalosti z přírodopisu zřejmě byly ponechány v naší základní škole, tak snad je v pondělí opět nabydeme.
Po vycházce rychle posilnit obídkem (vepřové či kuřecí maso na šťávě s rýží), chvíli hodit šlofíka a vyrazit na svah. Jde vidět, že se neustále každý den zlepšujeme, jelikož v lyžácích umíme stát do 10 minut a užívat si krásy lyžování. Musíme se trošku přiznat, dnes bylo z velké části volné lyžování, a to i pro lyžaře ze 3. družstva. Ti už totiž drandí kopec kompletně celý. Naši instruktoři jsou opravdu vděční, že již mohou narovnat svá záda a jen se pyšně kochat výhledem nad svými lyžařskými svěřenci. Odpoledne uteklo jako voda a nikdo ani nevěřil, že se již zavírá skiareál a musíme zpět na chatu. To bylo zklamání! Na chatě se 3. družstvo připravovalo na večerní program a zbytek žáků tak nějak poletoval po hotelu. Chvíli jste je viděli v posteli, po minutě na chodbě, za pět minut utrácejíc zbytek svého kapesného na recepci a za půl hoďky v pokoji svého nej kámoše.
Večeře byla jako z KFC – „miniburgery“ s hranolky a po večeři se otevřela společenská místnost, kde probíhal program 3. družstva. Dnes jsme se pobavili u hry – Imituj svého spolužáka a pan učitel ještě jednu hru přidal, která zakončila večerní program.
Momentálně si užíváme posledních chvil na hotelu Labyrint a snažíme se ze všech sil, aby byla prodloužena večerka a povolen dětský šampus.
Tak nám držte palce, ať se naše sny přehupsnou do reality!
Zítra naposled, tak dobrooou!
5.den
Milý deníčku,
dnes píšeme již naposledy, což jistě vás (i nás) velmi mrzí. Od rána jsme neustále atakováni dotazy, zda bychom tu nemohli zůstat až do neděle. Abych pravdu řekla – všichni (až na instruktory) jsou pro. Kdoví, proč se instruktoři těší domů, že?:) Padavky jedny. Pár probdělých nocí a už se vidí doma!
Den začal trošku jinak, než jsme byli zvyklí. Budíček byl nastavený před sedmou hodinou ranní, jelikož nás čekal drobný úklid. Tedy, jak koho. Některým pokojům nestačil budíček ani v šest, jelikož uklidit (dle žáků „náš pořádek“) zabralo hoooodně času. Po úklidu hurá na snídani – šunky, salámy, paštiky, sýry a rozpečené pečivo. Naposled jsme si užili tento typ snídaně. Všichni doufáme, že se maminky inspirují naším deníčkem a sobotní snídaňka bude velmi podobná.
Rychle dobalit poslední věci, obléknout do lyžařského outfitu a šupky dupky na svah. Dnešní lyžování bylo bezva, ale celkem spousta lidí, kteří využívali pololetních prázdnin. Dopoledne uteklo velmi rychle a nastal čas pánům vlekařům zamávat. Ti na nás také mávali se slovy:,,tak příští rooook!“ Uvidíme, snad se nám to vyplní. Jakmile jsme sbalili lyže, hůlky a přilby, zazvonil telefon od pana Veverky, že již přistavil zelený šíp na parkoviště. Lyžařskou výbavu nám schoval do svého zeleného oře a my se vydali na poslední oběd. Paní kuchařka nás potěšila variací mas s různými přílohami – prostě, kdo měl na co chuť. Slušně jsme poděkovali za její celotýdenní práci, která byla opět famózní a nadešel čas se rozloučit i s hotelem. Tašky do ruky, batohy na záda, nastartovat šíp a vyrážíme. Jo, vlastně…zas tak růžové to nebylo. Ještě bylo třeba poobědové rozcvičky, protože si někteří vzpomněli na své bundy, které ponechali v hotelové skříni. No, co se dá dělat. Val zpět na kopec!
Nyní jsme už na cestě a na všechny se moc těšíme!
Tímto bych chtěla poděkovat všem mým kolegům, kteří toto lyžařské dobrodružství prožívali se mnou, všem dětem, se kterými byla bezva zábava a za celý týden se ani jednou nevzdali, rodičům, jež dětem tento lyžařský výcvik dopřáli a úplně všem, bez kterých by tento týden vůbec nemohl proběhnout (zaměstnanci hotelu Labyrint, páni vlekaři, pan řidič aj.).
Doufám, že se vám náš lyžařský deníček líbil a trošku jste se díky němu mohli za námi vydat do Horní Bečvy. A já už končím – to, co jsem nenapsala, vám (doufám), dovyprávějí děti.
Tak ahooooj!
Comments