Lyžařský deníček 2026

Pondělí 26.1.

Milý deníčku a naši čtenáři… 

Jsme tu zase po roce s klasickým (a velmi oblíbeným) přehledem našich dní na lyžařském výcviku s našimi sedmáky a osmáky. 

Hned z kraje přišel šok. Na parkovišti nás nečekal Zelený šíp, ale všichni jsme si oddechli v momentě, kdy se ze dveří vynořil vždy usměvavý pan Veverka, který jako profesionální hráč tetrisu naskládal všechna naše zavazadla do bílého Polárního expresu a můžeme vyrazit! Teda ještě ne. Nejdřív pac a pusu mamince. A teď už opravdu vyrážíme plni očekávání (naše batůžky plné řízků) s úsměvem na tváři vstříc novým zkušenostem. 

Po příjezdu k parkovišti nastala všemi účastníky očekávaná fáze „kdo má čí boty, proč je moje helma menší než včera, čí to jsou papuče, proč máš moji čepici?”. 

Nastal čas na první sportovní výkon a to je vyšlápnout k našemu hotelu Labyrint. Nenechte se zmást… nejedná se o procházku růžovým sadem a už vůbec ne po rovině. Výkony našich účastníků by se lehce daly srovnat v tréninkem vrcholových sportovců nebo šerpů v Himalájích. A že tak dokonce někteří i vypadali. :) K ubytování jsme nakonec dorazili všichni i se všemi zavazadly a někteří dokonce i s úsměvem na tváři! 

Po vybalení nastal slavnostní okamžik - přesun na svah a první obouvání do lyžáků. Ještě než jsme opustili zdi hotelu, někteří museli schody do pokoje vyběhnout i třikrát. Vždy pro jinou část oděvu. Zítra zkusíme balení věcí na svah za pomoci seznamu. :) Někteří žáci objevili, že lyžáky nejsou domácí pantofle, jiní se snažili zjistit, zda se v nich dá vůbec chodit. Odpověď zní: dá, ale musela proběhnout i krátká instruktáž. Učitelé dohromady zapli asi 350 přesek na lyžácích a mohli jsme dostatečně rozcvičení vyrazit. 

Seznámení s místními svahy proběhlo ve znamení opatrných oblouků, nadšených výkřiků a občas i dobrovolného polehávání ve sněhu. Všichni statečně bojovali s rovnováhou, někteří i s vlastními hůlkami, ale nálada byla výborná. Radost z pohybu, sněhu a pocitu „já fakt lyžuju!“ byla cítit na každém kroku (i pádu). 

Po sportovním výkonu nás čekala odměna v podobě večeře, která se (naštěstí) vůbec nezměnila a stejně jako minule jsme si naplnili bříška hranolkami a kuřecím plátkem. Následoval ještě zákazový program a ujasnění pravidel celého výcviku (čtěte: mírné postrašení sbalením kufrů). 

A teď už příjemně unavení vyhlížíme zítřejší den.

Tak se zatím mějte, my se zase ozveme!

---