Lyžařský deníček 2026
- Barbora Peterková
- 26. 1.
- Minut čtení: 11
Aktualizováno: 2. 2.
Pondělí 26.1.
Milý deníčku a naši čtenáři…
Jsme tu zase po roce s klasickým (a velmi oblíbeným) přehledem našich dní na lyžařském výcviku s našimi sedmáky a osmáky.
Hned z kraje přišel šok. Na parkovišti nás nečekal Zelený šíp, ale všichni jsme si oddechli v momentě, kdy se ze dveří vynořil vždy usměvavý pan Veverka, který jako profesionální hráč tetrisu naskládal všechna naše zavazadla do bílého Polárního expresu a můžeme vyrazit! Teda ještě ne. Nejdřív pac a pusu mamince. A teď už opravdu vyrážíme plni očekávání (naše batůžky plné řízků) s úsměvem na tváři vstříc novým zkušenostem.
Po příjezdu k parkovišti nastala všemi účastníky očekávaná fáze „kdo má čí boty, proč je moje helma menší než včera, čí to jsou papuče, proč máš moji čepici?”.
Nastal čas na první sportovní výkon a to je vyšlápnout k našemu hotelu Labyrint. Nenechte se zmást… nejedná se o procházku růžovým sadem a už vůbec ne po rovině. Výkony našich účastníků by se lehce daly srovnat v tréninkem vrcholových sportovců nebo šerpů v Himalájích. A že tak dokonce někteří i vypadali. :) K ubytování jsme nakonec dorazili všichni i se všemi zavazadly a někteří dokonce i s úsměvem na tváři!
Po vybalení nastal slavnostní okamžik - přesun na svah a první obouvání do lyžáků. Ještě než jsme opustili zdi hotelu, někteří museli schody do pokoje vyběhnout i třikrát. Vždy pro jinou část oděvu. Zítra zkusíme balení věcí na svah za pomoci seznamu. :) Někteří žáci objevili, že lyžáky nejsou domácí pantofle, jiní se snažili zjistit, zda se v nich dá vůbec chodit. Odpověď zní: dá, ale musela proběhnout i krátká instruktáž. Učitelé dohromady zapli asi 350 přesek na lyžácích a mohli jsme dostatečně rozcvičení vyrazit.
Seznámení s místními svahy proběhlo ve znamení opatrných oblouků, nadšených výkřiků a občas i dobrovolného polehávání ve sněhu. Všichni statečně bojovali s rovnováhou, někteří i s vlastními hůlkami, ale nálada byla výborná. Radost z pohybu, sněhu a pocitu „já fakt lyžuju!“ byla cítit na každém kroku (i pádu).
Po sportovním výkonu nás čekala odměna v podobě večeře, která se (naštěstí) vůbec nezměnila a stejně jako minule jsme si naplnili bříška hranolkami a kuřecím plátkem. Následoval ještě zákazový program a ujasnění pravidel celého výcviku (čtěte: mírné postrašení sbalením kufrů).
A teď už příjemně unavení vyhlížíme zítřejší den.
Tak se zatím mějte, my se zase ozveme!
Úterý 27.1.
aneb Když už víme, která noha je levá. (Většinou) Doufáme, že jste se těšili na další dějství. Tak se pohodlně usaďte, začíná hlášení z druhého dne na lyžáku.
Druhý den lyžařského výcviku začal překvapivým zjištěním, že svaly, o kterých jsme dosud neměli tušení, opravdu existují. Ranní vstávání proto probíhalo pomalu, za doprovodu tichého funění a výrazů typu „já dneska asi lyžovat nemůžu“. Mohou. Všichni.
Před snídaní jsme zhodnotili první noc na našich hotelových pokojích. Z dívčích pokojů se neozývalo nic, ale při ohlídce chlapeckých pokojů jsme chvíli přemýšleli, jestli se neproměnili v medvědy řezající dříví motorovou pilou. Chlapci ráno přehodnocovali svá přátelství a přemýšleli, kam vyhostí hlavního rušitele nočního klidu, ale naštěstí zjistili, že si vzájemně nemají co vyčítat. :)
Na snídani jsme si napapali bříška a vyrazili na svah. Tam se začaly dít věci. To, co včera vypadalo pouze jako kontrolovaný pád dolů, se dnes už podobalo skutečnému lyžování!! Někteří žáci dokonce objevili kouzlo oblouků, jiní stále testovali kvalitu sněhu zblízka – pro jistotu, zda je pořád stejně měkký. Není. Zmrzl. Ověřeno několikrát.
Celý den jsme pilovali techniku, brzdění a hlavně umění vstát ze země bez sundání lyží (disciplína hodná olympiády). Smích se nesl po svahu, učitelé rozdávali rady, povzbuzení i občasné „ano, tohle už bylo skoro správně“. Každý malý úspěch byl slaven s nadšením, které by se dalo krájet – stejně jako řízky u oběda. Nejdřív jsme se ale zahřáli výborným vývarem a čajem, který je stejně jako každý rok slaďoučký.
Odpolední lyžování už prověřilo nejen dovednosti, ale i výdrž. Přesto se nikdo nevzdal a všichni statečně bojovali až do poslední jízdy. Obrovská pochvala patří všem našim účastníkům, kteří jsou ohleduplní a nápomocní jeden druhému i ostatním na svahu.
Poznámka pro rodiče: Děti krásně zdraví, děkují i prosí. Chovají se slušně a opovrhují neslušným chováním jiných lyžařů na svahu.
Ze svahu nás dnes museli téměř násilím vyprovodit a do penzionu jsme se vraceli za šera, unavení, spokojení a s pocitem, že dneska jsme zase o kus lepší lyžaři než včera!
Na hotelu následovala krátká pauza a nástup na večeři. Paní kuchařky se nestačily divit, kolikrát jsme si přidávali špagety s kečupem a kolik salátu je třeba udělat před příchodem další školy.
O večerní program se nám postaralo první družstvo lyžařů a zhostili se toho zodpovědně. Pobavili jsme se při hře “Jedno slovo”, kdy jsme společně sestavili příběh. Zatančili jsme si při židličkované, kterou ovládli kluci a po zbytek večera se stmeloval kolektiv, smích se linul chodbami až do dalšího bodování úklidu pokojů (byla i prasátka).
Tak dobrou. Zítra se dozvíte zase víc.
Vaši lyžaři
Středa 28.1.
Den třetí - Horská dráha emocí
Jsme v polovině a máme za sebou úspěšně kritický den!
Dnešní den jsme započali klasicky snídaní a jestli se ptáte, co asi mládež snídá… Jsou to párky. Hromady párků. Po tom, co jsme se v čajovém opojení vykutáleli zpět na pokoje, nás čekal téměř nadlidský výkon - obléknout se, namazat si pod koleny a to nejtěžší - obout si pohorky přes přeplněná břicha. Čekala nás totiž procházka.
Naše mládež vystrašená délkou i terénem vycházky se po cestě náramně bavila, smích byl slyšet lesem společně s občasnými výkřiky hrůzy při pohledu na sebemenší kopeček. První zastávka a s ní spojené JÉÉ se konala při setkání se srnkami v lese. Ocitli jsme se na chvíli v beskydském safari, ze kterého nás vytrhl výkřik vždy hladových chlapců MŇÁÁÁM srnka. Naše další kroky vedly k vyhlídce nad přehradou. V tento moment se někteří báli o svůj holý život, protože cestička nahoru působila spíše jako alpské ferraty než mírný kopeček, který byl slíbený. Pokochali jsme se výhledy, udělali si fotky na instagram a vyrazili na obhlídku celé přehrady, ze které jsme si nesli hromadu štěstí (čtěte: hovínek) na botách. Věříme, že tato hromada štěstí zůstane na horách a nepřivezeme si ho i domů. :) Při procházce někteří zúčastnění zjistili, že jejich plíce mají větší kapacitu než si kdy dokázali představit a že když pan učitel řekne, že je ten kopec malý a poslední, tak trochu kecá.
Na oběd jsme se vrátili příjemně uchození, vydýchaní a spokojení. Učitelský sbor dal hlavy dohromady a to nikdy nevěstí nic dobrého. Protože jsou naši lyžaři letos extrémně tiší, klidní a nevymýšlí žádné lumpárny, rozhodli jsme se jim trochu pomoci. Když jim byla představena naše myšlenka nastal šok a panika. Po obědě byla přistavena krabice a nastalo velké loučení. Všichni DOBROVOLNĚ odevzdali své telefony a jako těla bez duší se odploužili do svých pokojů. Po pár minutách se stalo něco zvláštního… chodbami Labyrintu se místo pláče a naříkání začal šířit veselý smích a křik žáků, kteří konečně zjistili, kteří spolužáci jsou s nimi na pokoji a že jsou to vlastně docela fajn lidi. :) Ani po ukončení této výzvy si někteří zúčastnění telefon ne a ne vyzvednout. Prý si to zítra zopakujeme, protože to bylo, podle slov žáků, docela fajn. (Ano, tohle se opravdu stalo!)
Odpoledne jsme využili volnou sjezdovku a POZOR! Všichni naši borci už lyžují na velkém svahu! Třetí družstvo nejdříve velmi váhavě nastupovalo na svah i vlek, ale při druhém sjezdu už působili všichni jako zkušení matadoři. Dobrá nálada a pocit úspěchu byl citelný celé odpoledne i večer. Důkazem toho byla i nadměrně velká účast na večerním lyžování, které bylo dlouho očekávaným zážitkem většiny osazenstva a zúčastnilo se 21 statečných. Po večeři jsme se s plnými žaludky skutáleli od hotelu a vyškrábali se zpátky na svah, kde nás ale všechna trápení přešla. Na sjezdovce se mávalo, volalo i smálo. Ze sjezdovky nás dokonce musel vyhnat až rolbař, který nebyl úplně v dobré náladě a kdyby nás nevyhnal, jezdíme tam do ted’. Nakonec se jezdilo po zádech, po zadku a někdy i po břiše až zpátky na hotel.
No jen si to představte. Osvětlená sjezdovka, tma všude kolem, volné lyžování i cizí slečny na svahu, které si prosí kontakt. Nejspíš byly oslněny stylem lyžování našich kluků. Nedá mi nevzpomenout na situaci, kdy jsme zjistili, že holky dávají pozor na stravování pana učitele, kterému byly zakázány brambůrky před večeří, protože “Pane učiteli, a co večeře?”, také rychlost a styl lyžování učitelů podléhá přísné kontrole!
Nevíme, jestli se vrátíme na čas, protože tu padl návrh, že to prodloužíme o další týden. Žáci, podle svých slov, mají čas, tak uvidíme. :)
Poznámka redakce: Všimli jsme si, že máme dost zobrazení našeho deníčku, ale žádné srdíčka ani komentáře. :( Víte, jak to dneska na internetu chodí… Takže dejte nám lajk a komentujte, děti to bedlivě sledují! :)
My se pro dnešek loučíme. Tak zase zítra.
Čtvrtek 29.1.
Den čtvrtý: Óda na unavené nohy a hrdinské oblouky
Čtvrtý den nás probudil sníh a tiché sténání svalů. které si přes noc uvědomily, že existují. Ranní rozcvička se nesla v duchu “děláme, že se hýbeme”, ale cíl byl splněn - a někteří z nich dokonce stáli bez opory kamaráda. Na nohy je postavilo překvapení u snídaně. Už známe nejoblíbenější ovoce našich lyžařů - je to banán. Druhá škola nejspíš banán ani nedostala, protože jsme ho doslova vdechli my.
Na svahu se dneska psaly malé velké příběhy. Ti, kteří první den s lyžemi zápasili jako s nepřekonatelným nepřítelem, dnes sjížděli kopec s výrazem zkušeného profesionála (alespoň od pasu nahoru). Oblouky se zaoblovaly, pády se zkracovaly a výkřiky strachu se měnily ve výkřiky nadšení. Po dopoledním lyžování nastal čas regenerace, sušení a hlavně doplňování energie v podobě oběda. Každým dnem toho sníme víc a víc a paní kuchařky nestačí valit oči.
Po včerejším úspěšném detoxu jsme se rozhodli pokračovat bez telefonů i dnes. Je pravda, že dnešní loučení s jejich nejlepším kamarádem bylo trochu bolestivější. Dokonce přišel jeden vyslanec chlapeckého pokoje bledý ve tváři, jestli by paní učitelka mohla přijít na pokoj na konzultaci. Chlapci seděli v kruhu, který připomínal rituál a s pyšným výrazem ve tváři pronesli, že si čas bez telefonů museli zkrátit “terapičím” kruhem. (myšleno: terapeutický kruh)
Odpolední lyžování bylo klidnější, ale o to stylovější. Všichni se po svahu proháněli jako správní mazáci. Sněhové podmínky nebyly dnes vůbec ideální. Svah připomínal spíš plochu plnou bílého tekutého písku, ze kterého není úniku než sjezdovku. Na sjezdovce už jsme známí tím, že dokud jede vlek, jsme tam. Dnešek nebyl výjimkou - opět jsme odcházeli poslední až v momentě, kdy nám za patami jela rolba. Po návratu na hotel se jediných šest statečných děvčat nebálo zúčastnit okulovačky (myšleno: koulovačky) s učiteli. Naprosto beztrestně si vybít zlost na učiteli… Kdo by to nechtěl, že jo?
Večeře byla velmi výživná. Na jídelníčku byly hamburgery. Plni očekávání, že uvidí všem moc dobře známý Big Mac, se vydali studenou chodbou do jídelny, kde na ně čekal karbanátek z mletého masa s hranolkami. Nakonec prvotní zklamání vystřídalo spokojené mlaskání všech zúčastněných a všichni odcházeli z jídelny zase spokojeni.
Večerní program dnes bravurně obstaralo druhé a třetí družstvo. Zahráli jsme si hromadu společenských her, zasmáli jsme se a někteří hodně překonávali své hranice. Nakonec se vyhlásil nejvoňavější pokojík, jehož obyvatelky dostaly za odměnu dětský šampus. Věřte, že udržet pořádek se vším tím lyžařským oblečením není lehký úkol! Víme o tom své. :) Po programu se naše mládež s lačným pohledem šelmy seřadila u učitelských dveří a dožadovali se svých telefonů. Bohužel na čtvrt hodinky zavládlo opět naprosté ticho na všech chodbách. Báli jsme se, že už to tak zůstane, ale po tom, co děti dohnaly svůj deficit, pojezdili prstem po displeji a zjistili, že se svět nezbořil, telefony opět odložili a teď už paří na diskotéce.
Zpívají, smějí se a stmelují kolektiv. Doufáme, že jim tato radost zůstane ještě dlouho! :)
Menší vhled do učitelské profese - Snažíme se všechny udržet při životě a moc nám to neulehčují. Z nějakého důvodu se snaží pohoupat na každé židli, která je v dosahu. Při hře už po několikáté napomínáme jednoho žáka aby se nehoupal. Říkejme mu třeba Lojza.
P.uč.: “Lojzo, nehoupej se!”
P.uč.: “Lojzo!”
Lojza: “Co je? Já jsem nic neudělal!”
P.uč.: “Houpeš se a zase si málem spadl.”
Lojza: “Aha, jo. Tak to jsem udělal.”
Plesknutí ruky na čelo všech zúčastněných muselo být slyšet až za kopec. Pan učitel šel do kolem.
Zítra bude hektický den a hlavním cílem bude sbalit si vlastní spoďáry.
Tak se mějte a nebojte, ještě o nás uslyšíte.
Pátek 30.1.
Den pátý: Vidíme světlo na konci tunelu.
Včera se nám trochu protáhla večerka, protože při pohledu na bavící se žáky roztála naše učitelská srdce. Sedmáci byli dokonce tak smělí, že vyzvali učitele k tanci a sami se nestačili divit tančním kreacím, které vypadaly, že je tajně po večerech trénují v kabinetu. Diskotéka podléhala přísné kontrole, kterou si na starost vzala jedna z žaček. Při vstupu do společenské místnosti s drsným pohledem a pevným postojem ve dveřích kontrolovala: “18 bylo?”, “Občanku máš?”. Spokojení a vytancovaní se vzorně vrátili na pokoje a do postýlek, kde usnuli, jak Budulínci.
Poslední den nás přivítal tichým horským ránem a velmi hlasitými pokoji. Začalo totiž finále lyžáku – vyklízení, balení a hledání svých věcí. Ještě před snídaní balit jsme kontrolovali naše marody a neuvěříte, co se stalo! Ze smrtelné postele se včera přemístili na diskotéku, protože to si nenecháte ujít ani na hranici života a smrti. A dnes? Ani teplotka, ani bolest v krku. No prostě nic! Máme pocit, že by se hotel Labyrint měl připsat k místům, kde se dějí zázraky.
Po snídani to na pokojích to vypadalo, jako když projde lavina kufrů, ponožek a zapomenutých rukavic. Začalo velké vyklízení – hledání věcí, o kterých jsme byli přesvědčeni, že jsme je nikdy neměli, a objevování věcí, které s námi na lyžák odjely omylem. Zjistili jsme, že kufry, které jsme si přivezli, na začátku působili větší a zip se stal největším nepřítelem všech zúčastněných. V některých pokojích zavládl chaos a panika, v jiných byl naopak naprostý klid a pohoda. Někteří chlapci se museli na své pokoje vracet hned několikrát, jelikož napěchovali všechny tajemné zákoutí pokoje svými věcmi. Poznatek dnešního dne - Složit prostěradlo není tak jednoduché, jak si myslíte! A pozor! Ani když dáte hlavy dohromady s kamarádem. Čtyři rohy jsou někdy prostě dost. :)
Pak přišla poslední lyžovačka a kontrola skipasů. A teď se podržte! Dosáhli jsme historického maxima. Nebo možná spíš minima. Počet zapomenutých skipasů se rovná NULE! Což se ovšem nedá říct o rukavicích, ale o tom zase jindy. Hory stály klidně, jako by věděly, že dnes lyžujeme naposledy. Jeli jsme s pocitem, že už víme, co děláme – a když ne, tak to aspoň vypadalo dost sebevědomě. Sjezdovky viděly poslední pády, poslední oblouky i poslední větu: „Ještě jednou a jdeme!“. Sníh křupal a my jsme se snažili sjet všechno, co jsme za týden nestihli.
Po lyžovačce jsme se pokusili neodcizit lyže ani hůlky, které nám nepatří. (Bohužel se nám to tento týden několikrát podařilo. Vše jsme ale poctivě vrátili!) Při pohledu k silnici jsme se zaradovali. Stál tam! Náš Polární expres a pan Veverka přesně na čas. Ještě před obědem jsme si dali poslední zkoušku. Převléknout se rychlostí blesku a z posledních zbytků sil narvat do batohů ještě i věci na lyžování. Zvládli jsme to a doufáme, že švy na našich zavazadlech vydrží až zpátky do Čejkovic.
Následoval skvělý oběd (jako vždy), zamávat paní kuchařce, majitelům a alou nalodit se do autobusu. Jedeme domů plní dojmů, vzpomínek a bolavých svalů i kloubů, ale hlavně všichni zdraví a spokojení.
Máváme horám, máváme zážitkům a máváme i Vám!
Tak zase za rok. :)
Jako bonus Vám letos přinášíme i nějaké “zvonky”, které jsme letos zaznamenali a bavili se nad nimi velkou část výcviku. Zároveň jsme se pro Vás zeptali účastníků LVK na jejich nejoblíbenější zážitek. Pochopte ale, že tato zkušenost je nepřenositelná a proto prosím nehodnoťte vtipnost následujících útržků ani v nich nehledejte hlubší smysl.
“Jaký je tvůj nejlepší zážitek? Co se ti vybaví, když se řekne lyžák?”
Zde jsou zaznamenané odpovědi: pan barman, rap, koulování, úterní večer, Jonatán, Hopr kopr, lyžování, jídlo, sranda na chatě, koupelna, Jenda, diskotéka, Lush life (tanec s učiteli), houpání na židli, ztracený telefon, rizznutí paní učitelky (pozn. taky nevíme, co to znamená :)), sbírání kontaktů na svahu, Matějův freestyle, jak pan učitel podkopl Elišku, párty, židličkovaná, sardel, mňau v hospodě, chvíle den telefonu, deodoranty na záchodech, “už můžeš vylézt”
ZVONKY Z LYŽÁKU
“Pane učiteli, ty sprchy na pokojích můžeme používat?”
“terapičí kroužek”
“Zakvič!” - Rozkaz spolužákovi při hře, kdy hádají podle hlasu jméno spolužáka.
p.uč.: “Ne, že pojedete šusem!” žáci 7.třídy: “Co je to ŠUSEM?”
Čtvrtek odpoledne po tom, co jsme se celý týden setkávali na stejném místě. Dokonce jsme ho i stejně nazývali. p.uč.: “Ve čtyři se potkáme u kójí.” žáci: “Co jsou to kóje?”
okeeeej, AHA, AJO - odpověď na cokoliv!
Paní učitelka našla mikinu a její majitel se přišel do pokoje učitelek zeptat, jestli se náhodou nenašla. p.uč.: “Co za to? Jsem na sladké, tak si to rozmysli.” žák: “Když Vám to řeknu dostanu určitě poznámku…. JÁ JSEM SLADKEJ!”
Po dobrovolném odevzdání telefonů: “Jsme v depresích! Vzali jste nám náš život!”
Vstup na diskotéku: “18 bylo?”, “Občanky máme?”
nejmenovaný člen třetího družstva, který v pondělí nevěděl, jak vypadají lyže, při zastavení vleku: “Pojede to ještě dneska?”
p.uč. při zapínání lyžáků: “Když budeš potřebovat pomoc, houkni na mě.” žáci: “hůůůůůů.”
Žačka na procházce má žízeň - p.uč.: “Každý máte mít flašku s vodou. Máš?”, žačka: “Mám!”, p.uč.:”Ale to máš vypít, když máš žízeň!” žačka: “Ajooo!”
Žáci nadšení po tom, co se jim vrátili telefony - žák 1: “Kolik máš nepřijatých hovorů?”, žák 2: “Žádný…”, žák 1:”Jako ani mamka?”, žák 2: “Ne…” (pozn. Zklamání bylo veliké, raději jim volejte.)
p.uč.: “Proč nejsi v pyžamu?”, žák:”Já v tom spím!” (Bylo to termo, které měl na lyžování.)
Zodpovědnost našich žáků byla letos opravdu neskutečná. Chlapci na sebe ráno navzájem žalovali, že vylezli ze sprchy 22:01!!! (Je to minuta po večerce. :)) Panika na pokoji děvčat ve 21:56, už si neumyjí hlavu, protože to do večerky nestihnou!!!